Jak na hřbitově zapálit desítky svíček bez jediné sirky? Nám se to podařilo.

30.12.2018
svíčky - nebuďme lhostejní, inspirováno Klusem (spolu)
svíčky - nebuďme lhostejní, inspirováno Klusem (spolu)

Určitě se Vám to také stalo, chtěli jste využít automat na kafe, jízdenky či si koupit svíčku a sirky na hřbitově, ale automat byl zaseknutý. Po posledních vánočních návštěvách jsme se i my vydaly na hřbitov za tátou, dědou, prarodiči a známými. Pokud by tuhle zastávku plánovala Nika, jistě bychom byly plně vybavené, tentokrát jsem však niterně plánovala já, Azareta, a neměla s sebou nic než tajný úmysl.

Zbytek naší posádky, tedy Nika a naše kojenečka, se o zastávce na hřbitov dozvěděl až v průběhu cesty na návštěvy. Vše jsem měla pod kontrolou a na hřbitově jsem nasměrovala kočár přímo k automatu na svíčky. U něho zrovna maturoval sympatický pár v našem věku. Jejich maturita však spočívala ve vyprošťování vhozené mince, kterou jim automat sežral, a vrátit jim ji nechtěl. Do prkna, zaseklý automat na svíčky! V klidu, přece musí být na druhé straně ještě jeden. Nebyl.

Následovala varianta improvizace. Klacík nalezený opodál jsme rozpálily od hořící svíčky a zapálily alespoň všechny nedohořelé nositelky ohně, co jsme našly okolo. Aspoň trocha optimismu zaplála v našich srdcích, přece jen to nebylo takové fiasko. Od plamínků se však rozhořelo mé vnitřní já a řekla jsem Nice: "Teď koukej, jak jedním vrzem zapálím desítky svíček!" S plným odhodláním a adrenalinem jsem zamířila opět k tomu zpropadenému automatu na svíčky. V Nice by se v tu chvíli krve nedořezal! 

Nika: "Co jako děláš??"Neblbni. Já z kapsy vytahuji zbraň nové doby, přikládám ji k uchu a s napětím čekám. Zvoní, hlásím Nice, a ta s radostí konečně chápe, že chci nahlásit poruchu automatu, a tím zapálit desítky svíček dalších návštěvníků, kteří si je zde koupí po opravě automatu.

Nebuďme lhostejní. Myslela jsem si, že mám vyhráno, jedním telefonátem udělám dobrý skutek, udělám dojem na sebe i na Niku a hotovo. Navíc jsem si myslela, že mi řeknou, že už to mají nahlášené, takže to vlastně ani nebude moje zásluha. Ejhle, záznamník, ejhle nefunkční záznamník! V telefonu opakovaně jen pískalo a pískalo a pak se hovor přerušil. Ty jo, co teď? Trochu zklamaně opouštíme hřbitov, ale v očích Niky jsem i tak hrdinka. V mých očích však nemám splněno, řekla jsem, že ty svíčky zapálím, a to se mi nepodařilo. 

Druhý den máme návštěvy u nás doma, ve volné chvilce si však vzpomenu na včerejší hřbitov a mezi rozpravou se pouštím do akce. Po chvilce hledání nacházím firmu, co tento automat má provozovat. Píši tedy email z telefonu a poruchu jim takto nahlásím a opět vnitřně uspokojena se dále věnuji návštěvě. Po hodině kouknu na telefon, který mi hlásí nový email, očekávám zprávu, že děkují za nahlášení poruchy. E-mail nedoručen! Cože??? To je mi oříšek, to jsem si naběhla, ale teď už to nemůžu vzdát. Hledám znovu a tentokrát nacházím telefon na majitele firmy, opět jen mezi řečí mu píši sms zprávu ohledně poruchy automatu. Za chvíli se mi rozdrnčí telefon a všichni zpozorní. Představuje se mi Ing. B., sám majitel firmy. Říkám mu o poruše, velmi mi děkuje a opravdu za ty dva dny to ještě nikdo nenahlásil a bůh ví, jak dlouho ten automat tam byl nefunkční. Za půl hodiny mi volá znovu a hlásí mi, že automat byl ucpán plastovým kolečkem do vozíku a že porucha je již odstraněna. Mé srdce zaplesalo a pocit štěstí mě zaplavil.

Z pohledu Niky: Když mi Aza řekla, že chce zapálit desítky svíček a bez sirky, říkala jsem si, že to je zase jeden z jejich vtípků, jak má ve zvyku. Když jsem pochopila, o co jde, byla jsem na ní hrdá a říkala jsem si, proč to nenapadlo i mě? Vždyť jde jen o to zvednout telefon... Když se Aza nedovolala, šla sklesle k autu. Už jsme se k tomu nevracely a nejednou za mnou přijde po dvou dnech pyšná Aza a chlubí se, že to dokázala a popisovala mi celý složitý proces... V tu chvíli jsem na ní byla dvojnásobně hrdá. Když jsme odešly ze hřbitova, pro mě to skončilo a říkala jsem si, nepovedlo se to, co se dá dělat. Aza se nevzdala... A to se mi líbí. Vždycky mi říká, že se věci mají dotahovat do konce. A Aza mi dokázala, že nekáže vodu a přitom nepije víno. V záplavě emocí jsem si uvědomila, že tohle neudělala poprvé. Na jiném hřbitově jsme ten automat kdysi zablokovaly omylem my, tak jsme závadu nahlásily a do hodiny to bylo opravené.

© Aza s Nikou cesta. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky