V únoru na Radhošť s půlročním miminkem? Nezapomeňte opalovací krém...

16.02.2019

 

"Od minula jsem však přibyla do skupiny já a trochu jsem tak rodině zamotala hlavu. Nika s Azou jsou blázni, ale netušila jsem, že i strejda s tetou a bratranec. Strejda si narval sáňky do auta a Aza pro změnu zapomněla doma půlku mého kočárku."

Sluneční brýle na hory.
Sluneční brýle na hory.

Ráno bylo všechno vzhůru nohama. Pochopila jsem, že zase jedeme na výlet, tentokrát i se strejdou, tetou a bratrancem z Prahy. Zaslechla jsem něco o pouti z Trojanovic na Radhošť, prý už po třetí za sebou. Od minula jsem však přibyla do skupiny já a trochu jsem tak rodině zamotala hlavu. Nika s Azou jsou blázni, ale netušila jsem, že i strejda s tetou a bratranec. Strejda si narval sáňky do auta a Aza pro změnu zapomněla doma půlku mého kočárku. 

Mé lamentování nikdo nebral vážně, tak jsem po nastartování auta na protest usnula. Když pak strejda vyložil sáně na holé parkoviště v Trojanovicích a venku nás na ostrém slunci pálilo 13 stupňů, všichni říkali, že to počasí pro nás určitě na dnešek zařídil děda, jen to asi trošku přepískl, sníh nikde. Aza mě namotala do šátku a ostatní posbírali plnou polní pod paže a šli po silnici k lanovce. Nevěděla jsem do čeho jdu, a když jsme se blížili k turniketům, dostala jsem trochu strach, aby mi naložili na lanovku alespoň tu korbu od kočárku, když už doma zapomněli kola, ale obsluha hlásila "žádný problém", tak jsem se zklidnila.

Na lanovce jsme s Azou selfíčkovaly, zatím co maminka Nika seděla a raději se nehýbala. My jsme jí však hlásily, že další dvě sedačky obsadily naše sáně a korba od kočáru. Ze spodku to všechno jistil strejda.  

Nahoře všichni konečně zjistili, že zapomněli kolečka od kočáru, tak mi na korbu připnuli sáně. Já jsem cestou na Radhošť na ten pekelný stroj odmítala nasednout a raději jsem volila jistotu Aziny hrudi. Pekelný stroj vezl batohy a dobře, že jsem do něj nesedla, protože ho strejda hned po 50 metrech vyklopil. Strejda je jinak skvělý řidič a umí i smyky. Po této malé havárii ale raději otěže předal bratrancovi, a to už šlo. Teta měla nové boty a bolely ji nohy, tak se na pekelném stroji z kopce také občas svezla.  

Dotáhli jsme to kolem sochy Radegasta až na Radhošť, kde podle strejdy bylo 1,5 metru sněhu, ale na některých místech vylézala tráva, tak nevím. Zapadli jsme do hospody, naštěstí se všichni turisté opalovali venku, tak byl volný stůl pro nás. V restauraci mi pan číšník nechal ohřát moji "dětskou svíčkovou" (recept: celer, mrkev, petržel a maminčina smetana). Cestou zpátky jsem se odvážila a nasedla do korby. Nevyklopili mě, tak jsem u lanovky svolila, že s Azou sjedeme dolů na saních po cestě, kde jezdí sněhoběžky. Ostatní šli na lanovku. No to byl fičák, za chvíli jsme byly dole, a to Aza pořád jen brzdila a celou cestu mi zpívala. Strejda sice, říkal, že nás dole počkají, ale nějak to nestihli a my na ně radostně mávaly od auta.

A příští rok zase :) 

© Aza s Nikou cesta. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky