Svatý Hostýn (735 m n.m.) s kočárkem a první sněhové vločky za krkem

18.11.2018

Za slunečného podzimního dne jsme se vydaly z rovinaté Hané na náš další výlet, tentokrát na vrchol a poutní místo zvané Svatý Hostýn. Po příjezdu do Bystřice pod Hostýnem jsme zjistily, že sluníčko zmizelo, je zde o 8 stupňů méně a maminka Nika si nevzala inhalační sprej, protože myslela, že půjdeme na procházku, a ne na túru do hor. Mě nabalily poprvé do fusaku a čouhal mi jen nos, takže jsem byla v teple a těšila se až se i prokřehlí rodiče při výstupu trochu zahřejí.

Vyrazily jsme dost vysokým tempem ve snaze dohnat časovou ztrátu nabranou už doma dlouhým nedělním vyspáváním. Trasu jsme zvolily z odstavného parkoviště v Bystřici pod Hostýnem v blízkosti hřbitova. Stoupaly jsme po turistické značce přes obec Chvalčov. Když pak turistické značky odbočily doprava na lesní cestu, my jsme se držely stále na asfaltce a šly rovně. Na vrchol s kočárem je to asi jediná rozumná varianta. Serpentiny se docela táhnou, ale nám cesta docela utíkala. I díky zimě jsme fakt frčely. Zastavily jsme se jen jednou na teplý čaj z termosky a zakousnutí připravených toastů. Já jsem raději z kočáru ani nevylézala.

Občerstvovací pauza
Občerstvovací pauza

Na vrchol jsme doputovaly za rekordních 1:20 h (turistický plánovač počítá s 1:58 h). Nahoře jsme si pak prošly poutní místa, křížovou cestu a vstoupily jsme i do baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Tam nám trochu pokazila náladu petice vyzývající k podpisu proti LGBT komunitě a jejich právům prosazovaných v současné době v parlamentu. Nika zareagovala fantasticky přesně podle Bible ve stylu "Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem", a přispěla na tamní farnost a baziliku zakoupením kalendáře.

Foukal ledový vítr a i přes naši zimní výbavu v podobě čepic, rukavic a kabátů, jsme byly už dost prokřehlé. Začaly padat i první sněhové vločky. Zamířily jsme tedy do místní restaurace v domě č. 4. Tam jsem se po 4,5 hodinách probudila a vylezla z kočáru. Cítila jsem jak mi červenají tvářičky z toho přechodu ze zimy do tepla. Personál v restauraci na nás byl velmi milý. Naši si daly česnečku a halušky a já dostala také svoji tradiční stravu v podobě mateřského mléka.  Pak už jsme letěly na autobus a dolů se svezly. To byla moje první cesta autobusem mimo MHD Olomouc.

Dole na parkovišti jsme zjistily, že jsme zapomněly zaplatit parkovné (50 kč na den), naštěstí jsme ale neměly na autě botičku a v automatu jsme poctivě koupily lístek dodatečně, to když zrovna přijížděla městská policie.
(pozn. na vrchol je možno dojet i autem po zakoupení povolenky k výjezdu za 50 Kč z automatu nacházejícím se přímo na parkovišti).

© Aza s Nikou cesta. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky