V LEDNU DO LEDNICE - aneb v netradiční dobu na tradičním místě

11.01.2019

Sotva skončil sváteční shon a naši už se zase někam balí, ale jsem v klidu, moje cestovní taška je také sbalena. V pátek odpoledne vyrážíme. Aza řídí, já sedím vedle na předním sedadle a maminka Nika vzadu na prezidentském. No jo, máme vzadu krátké pásy, náš Seat "Korba" je starší ročník, a když se narodil, asi ještě neznali autosedačky pro děti. Také se s tím Aza nazlobila, když tehdy pro mě přijela do porodnice, a nedařilo se jí ukotvit mě na zadní sedačku. No co, měla si to doma vyzkoušet. Od té doby si jezdím na předním, airbag jsme vypínat nemusely, žádný nemáme. 

Silnice je zasněžená a jedeme po dálnici asi šedesátkou, tak to raději zapíchnu. Po dvou a půl hodinách cesty mě probouzí až ledový vzduch z Lednice. Aza mě odepíná a z povzdálí přichází k autu maminka Nika s majitelem penzionu Farma. Áháááá, tak tady to bude dámská jízda, vítá nás pan majitel, a my s Azou se na sebe smějeme. Jsme tu doma :)

Co se stane, když uděláme něco, co se běžně nedělá nebo se to dělá v jinou dobu? Zažijeme něco jiného. Většina lidí jezdí na jih Moravy do Lednicko-Valtického areálu v době kvetoucích rostlin a zelenajících se trávníků zámeckých parků. My tentokrát dostaly díky Amandě Vin Goldsmith šanci se sem podívat na prodloužený víkend v netradiční dobu, a protože jsme netradiční rodina, byla to jasná volba.

Jaké překvapení, když na jižní Moravě napadne deset centimetrů sněhu a vy jste zrovna u toho. V sobotu po snídani jsme vyrazily do zámeckého areálu a našim cílem byl Minaret. Celý areál a malebně zasněžené parky jsme měly pro sebe. Jen tu a tam prosvištěl na běžkách lyžař. No fakt, lednický zámecký park se proměnil v běžkařský ráj. 

V neděli jsme si prošly zámecký areál a kolonádu ve Valticích. Tady jsme si daly skvělý oběd v místní restauraci a pivovaru Feldsberg. Když jsme se nasytily a užily si dostatečně atmosféry, zavelela jsem dost jasně k rychlému odchodu, fakt už jsem potřebovala nabrat síly. Na penzionu jsme byly samy, a tak jsme si večer udělaly v kuchyňce malou oslavu mých 5 měsíců. Nika si dala polévku ze sáčku, Aza kafe 3in1, a když konečně usedly na svá místa, tak jsem se poprvé přetočila ze zad na bříško. Tleskal celý penzion. 

© Aza s Nikou cesta. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky