Bylo 21:30, když jsme uspávaly Valérku a Nika si všimla, že má mokrou postel. Praskla voda? Jsme na návštěvě v Kralupech nad Vltavou 270 km od našeho domova!

Obvoláváme 2 porodnice, v jedné nás odmítají hned a ve druhé po několika telefonátech nás přijmou, jenže i tam je to třičtvrtě hodiny cesty a navíc na opačnou stranu od našeho domova. Rozhodujeme se a jdeme do rizika, jedeme směrem k domovu na Moravu. Stahy nejsou, tak se bleskově naložíme do auta, včetně spící Valérie a maminky od Niky. Máme plán, že po hodině cesty jsme v Hradci Králové, a kdyby to dále nešlo, porodíme tam a pro Valérku a její babičku přijede švagr. 

Na okraji Prahy se Nice podařilo telefonicky spojit s porodníkem ze Šternberské nemocnice, který rodil i Valérku. Popisujeme mu situaci a jako na trní čekáme, co on na to. Po konzultaci to definitivně pálíme směr Olomouc. "Dokud nejsou kontrakce, tak jeďte, jakmile přijdou stahy, tak okamžitě první porodnice na cestě. Pokud to stihnete, tak vzhledem k předčasnému porodu nejezděte do Šternberka, ale jeďte raději přímo do Olomouce"

Den před cestou mě v 6 ráno osvítilo a vracela jsem se od auta ještě naložit zimní pneu. Pneuservisy jsou sice v tuto dobu plné a čeká se několik dní, ale já měla štěstí, můj servis mě přijal a gumy přehodil (zázrak č. 1). Když jsem mu říkala, jestli by se mi nepodíval i na ostřikovače, že mi už týden nefungují, říkal, že to už fakt ne, ať se podívám, že mu tu čeká 80 aut od celníků na přezutí. Domluvili jsme se, že mi to opraví až za týden. Ok, řekla jsem si, že snad nebude pršet, a když jo, pojedu pomalu.

Déšť, mlha, 3°C a my letíme na hranici rizika bez ostřikovačů. Ještě, že mám ty zimní gumy!!! Předjíždíme kamiony a okno se pořád rozmazává. To by byl zázrak, kdyby ty ostřikovače teď začaly fungovat, pomyslím si v duchu. V malé naději mačkám páčku. Stříkajíííí???? Zdá se mi to?! Mým tělem se rozlévá silný pocit euforie a štěstí. Zachovám klid a nic jim neříkám. Oni ani nevědí, že byl s ostřikovači problém, jen moje nejlepší tchýně praví, že je fakt špatná viditelnost. Po 15 minutách, kdy ostřikovače opakovaně stříkají se odvážím jim celý příběh říci. Všichni v tuto chvíli silně cítíme, že máme nad sebou anděle strážné, kteří nás dovedou do cíle. (zázrak č. 2)

Hradec Králové jsme prolétli během 5 minut, všechny semafory vypnuté a my jeli po hlavní cestě. Jaký je stav? Nika sedí a nehýbe se, voda je tak zašpuntovaná a kontrakce stále nepřicházejí. Jedeme dál směr Olomouc. 

Vysoké Mýto projíždíme svižně. Moje nejlepší tchýně upozorňuje na značku "Měření rychlosti". Odpovídám, že o tom vím, a že teď máme jiné priority. Uzavírám vnitřní dohodu a pomyslím si, že ráda zaplatím pokutu, hlavně, když dovezu všechny v pořádku do cíle.

V noci jsme dojeli do Olomouce a doktoři se rozhodli, že porod budou ještě oddalovat, aby se miminkům stihly vyvinout plíce. Jenže hned ráno i přes tlumení se porod rozjel a kluci chtěli ven a zřejmě věděli proč. Porod byl nakonec velmi komplikovaný a díky Bohu, že jsme byli v Olomouci a podařilo se tak zachránit s nejlepší péčí a technikou Niku i ty dva malé uzlíčky. Naše aktivita v pokročilejší fázi těhotenství nás paradoxně dovedla do bezpečí špičkové porodnice. Stát se nám to doma, jeli bychom automaticky do Šternberka a kdo ví, jak by to dopadlo. (zázrak č. 3)

Teď přišla ta pokuta. Včera jsem Nice říkala, že jim doložíme, že se jednalo o krajní nouzi, zašleme jim rodné listy a pokutu platit nemusíme, vždyť  šlo o život prakticky třem bytostem. 

Když jsme dnes ale jely s Valérkou od babičky a já si vše znovu přehrávala v hlavě při písničkách Tomáše Kluse, uvědomila jsem si moji vnitřní dohodu z té noci. Pokutu jsem před chvílí ráda zaplatila :)

Teď je jen otázka, kolik takových pokut ještě přijde??? :D

Předchozí články