Čtvrtá dohoda v praxi (Aza věnuje všem aktivním nekojícím rodičům)

Čtvrtá dohoda z knihy ČTYŘI DOHODY (Miguel Ruiz): "Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete". Dělat nejlépe, jak dovedeme, neznamená obětovat tomu maximum času, ale vytyčit ten správný čas pro uspokojivé dosažení cíle. Ani málo ani moc. 

Po narození miminka jsem měla pocit, že v každé volné chvilce musím rychle něco udělat a doslova jsem běžela k PC během toho, co  Nika kojila nebo uspávala. Moje žena měla pocit, že pořád sedím u PC, a já naopak měla pocit, že k němu pořád jen běhám.

Když k němu konečně usednu, ozve se z kouzelného sluchátka chůvičky "Dudlík, prosím", načež sprintuji s dudlíkem do patra a cestou zpět k PC beru schody po dvou. To aby za minutu přišla Nika a měla chuť se mnou sdílet zážitky z mateřské péče. Já se jí snažím zvládat odpovídat, zároveň monitorovat chůvičku, psát článek, obchodovat na finančních trzích, přemýšlet nad svými plány, konverzovat anglicky na "četu"... Jediné, co se mi skvěle daří vytvořit, je pilový list. Začínám pořád znovu a moje hlava div neexploduje.

Jdu z práce domů, takhle to nejde, přemýšlím... Opiji se.
(pozn. to bylo tehdy...)

Druhý den sedíme u krbu. Zlatý krb, v zimě nám plnohodnotně nahrazuje hovory pod pergolou. Světe div se, obě osoby po italské náloži emocí nakonec pochopily pocity té druhé. Itálii opustily a vrhly se do Německa - dvě osoby vymyslely plán. Nika v pondělí a čtvrtek od 16:00 do 18:30 má svůj nerušený prostor, kdy se věnuje svému byznysu. Aza v té době intenzivně a láskyplně tráví čas s miminkem naplněným zpíváním, tancováním, cvičením a prděním pusou i zadkem. Nika přichází, přebírá si miminko a Aza dostává také své nerušené 2,5 hodiny. Všechny tři lidské bytosti jsou spokojeny. Šly do akce.

Večer po mé první nerušené seanci zažívám pocit naprosté úlevy a po půl roce si sedám k televizi a PC nechávám odpočívat v domácí kanceláři. Mám splněno a přichází i energie na plnohodnotné hovory s Nikou. Vymezení vlastního časoprostoru nám paradoxně dalo mnohem více času na společné žití.

Krátký pohled Niky:

Jsem moc ráda, že jsem dostala prostor pro svůj byznys a Aza se věnuje miminku. Mají své chvilky, kdy si mohou blbnout bez mámy za zády, a já mám chvíli, kdy přijdu na jiné myšlenky, o to víc se pak těším domů. Je pravda, že jsem Aze pořád říkala, že sedí hodně času u počítače a poté mi vysvětlila efekt pilového listu, když já ji vyruším a ona ztratí nit... Slovo dalo slovo a mě napadlo, že by mohla mít také čas jen pro sebe. Proč nás to nenapadlo hned na začátku těžko říct, nyní jsem ráda, že jsme obě spokojené, večery máme jen pro sebe a přitom máme hotové vše, co potřebujeme.

A co Vy, máte vymezený svůj nerušený čas a prostor?

Pozn.: Původní článek měl název Kde brát energii a čas na plnění našich osobních cílů a přitom neokrást rodinu? (Aza o své cestě). Tohle byla jen jeho poslední část, ale vzhledem k tomu, že se Nika rozzářila až zde, tak první dvě části skončily v propadlišti autorského psaní. Kdo by snad měl přece jen chuť na celý článek, tak odkaz je zde.