Nika uvízla ve výluce - cestování vlakem s kojenečkou v kočárku - díl 3.

Tentokrát jsme jely do Olomouce bezbariérovým autobusem. Tohle cestování máme nejradši, nepotřebujeme ničí pomoc a je to velmi pohodlné. Když jsme vše vyřídily, spěchaly jsme na poslední možnou tramvaj, která nás měla dovézt na přestup ke zpátečnímu autobusu. Řidič tramvaje nás odmítl - tramvaj byla plná a místa pro kočárky obsazená.

Stalo se nám to poprvé a docela nás to překvapilo, nedostaly jsme se díky tomu  domů plánovaným spojem. Napadla mě další možnost - jet domů vlakem. IDOS na chytrém telefonu mi však hlásil výluku a navíc odjezd o 15 minut dříve, než je obvyklé! Musela jsem nasadit rychlé tempo a téměř doběhnout vlak, respektive náhradní autobusovou dopravu.

Šla jsem za řidičem a poprosila jej o pomoc při nástupu s kočárkem. Pan řidič mi řekl, že si mám vzít dítě do náruče a že mi kočárek dá do zavazadlového prostoru pod autobus. Celá vyjevená jsem mu řekla, že v kočárku mám malé miminko, které nesedí, a odmítám s ním jet v náruči kvůli bezpečnosti. Řidič mi odvětil, tak si počkejte do 15 hodin, to výluka skončí a můžete jet normálně vlakem. Vytřeštila jsem na něj oči a řekla mu, že nebudeme čekat další 3 hodiny na vlak, vždyť tu mám miminko.

Po odmlce navrhl, že sundáme korbičku, kterou si vezmu do autobusu, a podvozek dáme do zavazadlového prostoru. S touhle možností jsme souhlasily, nic jiného nám nezbývalo. Věděla jsem, že můj malinký poklad bude více v bezpečí, než jen v náručí, ale dobrý pocit jsem z toho neměla. Naštěstí jsme dorazily v pořádku do místa, kde se zpět přestupovalo na vlak. Z autobusu mi ochotně pomohl pan řidič. 

Cesta vlakem už pak byla bez problémů, s nástupem i výstupem s kočárkem mi ochotně pomohla paní průvodčí.

Předchozí díly: