První cesta ve třech

První cesta ve třech - aneb 3 destinace, dvě rozhledny, dva semináře, jeden hrad, jedna cesta do "zahraničí" a jeden litr vína. (Teda těch litrů možná bylo i více).

V čele s naší dvouměsíční velitelkou zájezdu se naše trio vydalo v pondělí ráno přes důležité rozloučení v Beskydech na první malou cestovatelskou dovolenou. Večer jsme pak přistály v malebném vinařském kraji na jižní Moravě, kde na nás čekal pokoj s vířivkou v penzionu U Tomčalů. Po náročném prvním dni jsme tuto relaxaci přivítaly a poprvé v životě jsme si zaplavaly společně i s naší nejmenší. Ráno v krásné restauraci s dřevěnými a cihlovými prvky nás paní vedoucí nadšeně přivítala větou: "Jéé, vy tady máte i miminko?" Kojenečku ve vajíčku jsme mohly mít položenou na stole. Paní vedoucí nám půjčila mapu a my začaly hledat zajímavá místa, kam na první výlet.

Aza o začátku cesty: O co smutněji naše cesta začala, o to lépe pak probíhala. Zastávku pro dotankování mlíčka našemu kojenečkovi jsem využila pro převléknutí a nasazení trochu toho holčičího sexappealu. Nakonec jsme ten večer na penzionu nikoho nepotkali, ale i tak jsem měla lepší pocit, než tam přijet v pánském obleku. Než jsem vynesla tunu věcí z auta na pokoj, byla jsem slitá jak napařené kuře. I tak jsem si selfíčko u vířivky neodpustila. 

Nika o začátku cesty: Po již zmiňovaném rozloučení jsem velkou část cesty byla "mimo". Náš nejmenší poklad v autě krásně spinkal a já jsem si mohla jen tak mlčet, přemýšlet... V partnerství je důležité i umění mlčet a já vím, že tohle Aza respektuje. Cesta naštěstí byla dostatečně dlouhá a prostředí natolik malebné, že jsem si po příjezdu dala s chutí vířivku s mými nejmilejšími a zahnala chmury. První rodinná dovolená začala. 

První výlet, aneb ztraceni v "zahraničí"

Zaparkovaly jsme v Bořeticích u pošty a s kojenečkou v kočáru jsme šlapaly po žluté značce, tedy alespoň jsme si to myslely. Asi po kilometru jsme se ztratily. Po nějaké době, kdy jsme došly ke kolejím a cesta vypadala dost divně, jsme si uvědomily, že jsme dlouho turistickou značku neviděly. Nika je technologický typ a vytáhla mobil, kde má nainstalované turistické mapy, na rozdíl od Azy, která říká, že nejlepší navigace je ona. No, někdy se ty technologie hodí. Koukly jsme do mapy a zjistily jsme, že jsme úplně mimo. Nasměrovaly jsme se na správnou cestu a vyrazily. Jaké překvapení jsme zažily, když jsme po nějaké době přešly státní hranice. Společně jsme spekulovaly, jestli jsme přešly slovenské nebo rakouské hranice, ale ani jedné nám to neštymovalo. Vždyť jsme od hranic ještě daleko, né? Šly jsme dál, ambasáda Vietnamu, ambasáda Nepálu, Státní knihovna umístěná pod pergolou, hm aháááá, došly jsme k ceduli, která nám vše vysvětlila. Zjistily jsme, že Kraví hora je recesistická vinařská republika, která byla založena v roce 2000, má svého prezidenta, předsedu vlády i ministry. Kraví hora má dokonce právo používat znak, prapor, mají své pasy, poštovní známky, měnu Kravíhorec, svoji hymnu... Prostě stát ve státě.

Když jsme se s pomocí selfie tyče snažily vytvořit naši společnou fotku pod vlajkou Kraví Hory, šel okolo starší pár a ochotně se nabídl, že nás vyfotí. Asi po deseti pokusech se to nakonec podařilo a Aza nabídla, že na oplátku vyfotí je. Paní s pánem z nás byli docela nadšení, chválili nám miminko a paní se nakonec odvážila zeptat, která z nás je maminka. Aza ukázala na Niku a paní se pak na ni otočila se slovy: "A vy jste v tom případě tedy nějaká tetička?"

Aza o setkání na kraví Hoře:

Paní mě překvapila, na takový dotaz jsem fakt nebyla nachystaná. Herdek, to ji přece teď v plné holčičí kráse nemůžu říci, že jsem otec, pomyslela jsem si. Jen jsem se potutelně usmála a ona si odpověděla sama: "Ne, vy jste partnerky, že? Já si to hned myslela, my máme v Nymburce také takové známé, dvě holky a přitom mají miminko." No, tak tohle byl balzám na mojí holčičí duši. Ještě jsme se chvíli bavili a teď mě jen mrzí, že jsme si nevzali na ně kontakt, byli super a byli z nás nadšení.

Nika o setkání na Kraví Hoře:

Já jsem tento dotaz nečekala už vůbec :-D a moje odpověď nepřicházela, došla mi slova... Samy s Azou jsme tohle neřešily ještě, zastihli nás nepřipravené. Mě přijde naše soužití jasné, Aza je taková Mámo-táta ("Má-ta"), ale najednou se někdo zeptá, a já nevím co říct. Naštěstí Aza zareagovala pohotově a paní zareagovala moc mile.

Po příjemném setkání jsme se vydaly na rozhlednu Kraví Hora, dle turistické značky vzdálenou 1255 kroků, dle reálné cesty do kopce s kočárem, tak aspoň 3000 kroků. Po náročné cestě jsme dorazily na místo. Cítily jsme se zde jako na větrné hůrce, vítr byl silný a studený. S kočárkem jsme na rozhlednu obě současně nemohly, proto jsme se vydaly nahoru postupně. Nahoře nám byl odměnou krásný výhled a dole zasloužená svačina. Promrzlé jsme se vydaly zpět k autu a na penzion.

V rámci naší první cestovatelské dovolené jsme se po dvou dnech přestěhovaly z pokoje s vířivkou do standardního pokoje a následně v pátek jsme se rozhodly naši dovolenou prodloužit až do neděle. Měly jsme štěstí a ubytování jsme našly ve vedlejší obci Hovorany v Penzionu Orion. 

Během naší první cesty jsme navštívily následující místa a události:

• výlet na Kraví Horu (s kočárem)
  
• Výlet s kočárkem na Dívčí hrady -Pálava 2018 (s kočárem)
  
• diskusi s "Krkavčí matkou" na téma "cestování s dětmi" (Hranice) (v šátku)
  
• stěhování (Čejč Penzion U Tomčalů - "od vířivky k umyvadlu"; Hovorany-Penzion Orion)
  
• degustaci vín ve sklípku U Tomčalů (Čejč) - v šátku
  
• exkurzi ve výrobně čajů Sonnentor v Čejkovicích (s kočárem)
  
• menší výlety po vinicích a okolí (s kočárem) 

Nejnovější články na našem blogu