(Ne)tradiční rodina na cestě

Nika (manželka a máma)
Aza (ta lidská bytost)
Naše dítě (nyní kojeneček)


Tvoříme si vlastní pravidla a šlapeme si naši cestu ke štěstí 

Kontaktujte nás

Není nad to si pár dní "zamarůdkovat" a společně na jednom gauči porazit norovirus. Neuklízeno, tváře holé, k obědu rohlíky na sucho, plány vzaly za své, vlasy mastné a s prvním jídlem po pár dnech všechny šťastné.

Pěší pouť 3500 km s nehybným vozíčkářem od hlavy až k patě z Olomouce do Santiaga de Compostela. Pouť bude trvat přes půl roku a každý den je v plánu cca 20 km s jedním dnem volna v týdnu. Pouť je cestou k sobě samým i k ostatním bez ohledu na barvu pleti, hendikep, vyznání či gender. Pouť je...

Sotva skončil sváteční shon a naši už se zase někam balí, ale jsem v klidu, moje cestovní taška je také sbalena. V pátek odpoledne vyrážíme. Aza řídí, já sedím vedle na předním sedadle a maminka Nika vzadu na prezidentském. No jo, máme vzadu krátké pásy, náš Seat "Korba" je starší ročník, a když se narodil, asi ještě neznali autosedačky...

Zatím, co většina populace vyspávala kocovinu po silvestru, my kousaly mlhu na Křížový vrch. Per-plex obličeje několika poutníků mířících do místního kostela prozrazovaly, že po včerejším silvestru, asi působíme jako šťastné odhodlané přízraky, za kterými je nutno se otočit.

Přála bych si být zítra zase jednou ovečka, řekla Nika v předvečer silvestra. Seděly jsme u krbu a prožívaly chvíli oddechu v ratanových křeslech s bílou kožešinkou. Když jsem konečně odtrhla oči od knihy, využila mého zájmu a dodala, že si je vědoma, že se mi s tím moc nechce dělat, ale že by to mohlo být takové její...

Určitě se Vám to také stalo, chtěli jste využít automat na kafe, jízdenky či si koupit svíčku a sirky na hřbitově, ale automat byl zaseknutý. Po posledních vánočních návštěvách jsme se i my vydaly na hřbitov za tátou, dědou, prarodiči a známými. Pokud by tuhle zastávku plánovala Nika, jistě bychom byly plně vybavené, tentokrát jsem však niterně...

Rok 2018 pro mě byl, nebojím se říci, přelomem v mém životě. Nastartovala jsem několik proudů, kterými se nyní nechávám unášet, a ještě si do toho sama pádluji. Život mi navíc přinesl ten největší zázrak, jaký si jen může rodič přát.

Tak tady jsme nemohly chybět! Koncert začal téměř na minutu přesně, což překvapilo relativně velký dav lidí čekající v předsálí v dlouhých řadách na občerstvení. Tomáš Klus uvedl koncert sám se svou kytarou. Později přivítal svého dvorního kytaristu Jiřího Kučerovského a další 3 muzikanty, kteří doplnili kapelu pro tento koncert.

Tentokrát jsme jely do Olomouce bezbariérovým autobusem. Tohle cestování máme nejradši, nepotřebujeme ničí pomoc a je to velmi pohodlné. Když jsme vše vyřídily, spěchaly jsme na poslední možnou tramvaj, která nás měla dovézt na přestup ke zpátečnímu autobusu. Řidič tramvaje nás odmítl - tramvaj byla plná a místa pro kočárky obsazená.

Neváhala jsem oslovit průvodčího, který ochotně podal zprávu posádce do vlaku, na který jsme měly přestoupit. Myslela jsem si, že problém se zpožděním je vyřešen. Ejhle... Vystupovaly jsme z výtahu na nástupišti, odkud odjížděl náš vlak do Šternberka a průvodčí pískal na odjezd. Říkám si, co to je?! Začala jsem na průvodčího zuřivě mávat...

Za slunečného podzimního dne jsme se vydaly z rovinaté Hané na náš další výlet, tentokrát na vrchol a poutní místo zvané Svatý Hostýn. Po příjezdu do Bystřice pod Hostýnem jsme zjistily, že sluníčko zmizelo, je zde o 8 stupňů méně a maminka Nika si nevzala inhalační sprej, protože myslela, že půjdeme na procházku, a ne na túru do...